„Vy nás ale zásobujete, pane Morbivod!“ řekl by určitě docent Chocholoušek, kdyby znal tvorbu tohoto plzeňského pána práce a prachmatického pohana. Tři projekty mu byly málo, tudíž je na světě další. Tento rok vychází DVD Umbrtky (i když tento fakt ještě není jistý zcela, ale já pevně věřím, že to vyjde), nové album, reedice nejstaršího dema, reedice prvních dvou alb Stínů Plamenů pod německou firmou Barbarian Wrath a nové album Trollech pod Eclipse. Podtrženo sečteno, je toho OPRAVDU hodně. Soudný člověk přemýšlí, jak je možné stihnout za jeden život dát vzniknout tolika nahrávkám, zatímco lord Morbivod se ještě stále zjevně nudí, a proto si můžeme poslechnout první album jeho nového projektu nazvaného QUERCUS.

O co jde? Pánové Morbivod a Strastinen sami projekt charakterizují jako funeral doom metal. Označení celkem sedí, ale nenechte se zmást. Pokud milujete moravskou doom metalovou scénu, pokud zbožňujete staré desky Anathemy, My Dying Bride a Paradise Lost, pak Quercus nejspíš není nic pro vás (i když, mohu se mýlit). Quercus má zcela svébytnou atmosféru. Když zavřete oči, slyšíte zavírat se víka rakví, slyšíte padat déšť uren z černého mramoru, slyšíte pláč pozůstalých. Zároveň se však nemůžete ubránit pocitu, že čaj z prachu mrtvých by mohl být poměrně chutný a že dělat si sbírku z fotografií ukradených po hřbitovech by mohla být slušná zábava.

Jak jinak, nový projekt pana Strastinena nelze charakterizovat jinak než jako zcela svébytný a originální. Tak jako se Trollech neupíná na ostatní blackové kapely scény, Quercus zcela ignoruje zaběhlá pravidla a symboliku nastíněnou před šesti sedmi lety moravskými kapelami Silent Stream of Godless Elegy, Endless a Dissolving of Prodigy.
První, co vás zaujme hned po záhrobně archaické obálce, je naprosto morbidní délka celé desky. Album Kverulant nabízí osm skladeb na bezmála 80 minut hudby. To je už poměrně drasticky dlouhý pohřeb. Hned začnu hlavním záporem celého alba. I když má Kverulant naprosto neskutečnou atmosféru, na 80 minut muziky obsahuje poměrně málo skutečně zapamatovatelných riffů a momentů. Setrvat v naprosté pozornosti po celou hrací dobu je téměř nemožné, proto je nutno brát Quercus především jako atmosférický doprovod k různým činnostem (vaření orientálních čajů z mrtvol, návštěva židovského hřbitova) a ne jako poslechové album. Pokud hledáte doomové album obsahující čisté ženské vokály a v metalu alternativnější nástroje, vyhněte se tomuto projektu širokým obloukem. Nám ostatním však může nabídnout kvalitní soundtrack například k pohřbu babičky. Osobně nemám zase takový smysl pro sebeironii, ale kdybych měl, tak bych si k cestě do kremační pece Quercus klidně pustil (ale jedině kdybych se úplně zbláznil). Zkusil jsem popsat atmosféru tohoto dílka a musím jí označit jako největší plus této desky. Morbivodovi se opět beze zbytku povedlo odrazit své skutečné zážitky do hudby. Není moc lidí, skrz jejichž hudbu máme možnost poznat jejich život. Nebo v případě Quercus smrt.

Jak je na tom Quercus hudebně? Kluci se opět vykašlali na živé úderníky a používá automat. Rytmika je pomalá, dunivá a připomíná hřeby zatloukané do rakve. Vaší vlastní. Tvrdé kytary občas střídá akustické brnkání, které připomíná zvuk deště slz kanoucích na kamenný náhrobek. Talent dvou plzeňských drtičů dal (stejně jako na každé jeho desce) vzniknout několika velice chytlavým momentům, byť jich na délku hrací doby není příliš. Pokud jde o vokál, lord Morbivod snad poprvé vysadil blackový skřehot a nahradil ho mrtvolným murmurem a dá se říct, že to zvládl dobře. Texty jsou chrochtány tak neskutečně pomalu (jedno slovo na několik sekund), že nemá snad cenu si je číst společně s poslechem hudby, protože riskovat rozteklé nervy není zdravé. Spíš je lepší si texty přečíst zvlášť a až nasáknou do vaší duše, pusťte si Quercus. Občas zazní i ponuré klávesy, zvláště ve skladbě „Smrt má v duši spánek“ si vybraly velice působivou roli. Mimochodem, zmíněná skladba je na albu jako jediná v mateřském jazyce, ostatní jsou nazpívány (namručeny) v angličtině. Texty jsou naplněny věčným spánkem, duší a smrtí. Všechny jsou prostoupeny nesmrtelným kouzlem prachmatismu. Aby ne, vždyť byly stvořeny za působení atmosféry nesmrtelné Plzně.

Jak shrnout toto album? Na můj vkus je pomalé až tak, že jej nelze vnímat celou dobu, rozhodně ne na první poslech. Nejde o album, u kterého byste netrpělivě vyčkávali nové momenty, obrovské kontrasty, změny tempa, překvapivé momenty. Jde o album, které dotváří atmosféru totální deprese s všudypřítomnou prachmatickou nadsázkou. Album prostoupeno šedí a spánkem v dobrém slova smyslu. Když se den topí v šedi a i větve nahých buků splývají s bledou oblohou, když se z mlhy ozývá jen občasný křik krkavců, představující jedinou známku života, je pravý čas na Quercus. Jak říká Morbivod: „Život běží příliš rychle, tak proč si někdy nepustit pomalou hudbu?“